Michal Novotný – MICL

MICL NA CESTĚ K AVALONU / Kudy se dát ? Podzemní říší plnou černozlatého obilí, kde pták nezazpívá, vítr listem nepohne a kde není žádné modré nebe, jen zlé spalující slunce? Nechat si narůst sloní uši a odletět pryč ? Usednout na meloun a skrze blueberry se odnavigovat kamsi ke světu inteligentních zoomorfů ? Mimo lidské plemeno a jeho dědičné zátěže, mimo civilizaci, zato ke kosmickému bazénu s delfíny a létavými čuníky ?
Dříve měl Micl jasnou vizi, Arkádie už tu byla, možná ji smetla klimatická bouře a leží pohřbena na dně oceánů pod jménem Atlantida. Možná se odpoutala od zemské přitažlivosti a dá se k ní dostat po konopném a prkenném visutém žebříku.
Dnes zkouší jako Orfeus či Herakles a jako Percival a Galahad projít pod povrchem, říší mrtvých k Avalonu. Mapa je ukryta na Böcklinově obraze v pěti částech, čtvrtý chybí. Byl zničen za druhé světové války. Určitou část úseku tedy musí hrdina tápat. Po cestě čelí Cerberovi v převleku za zuřivého kombajnistu. Ohrožuje ho hořící les, tříruký bůh Smrti a záludná Veverka s vášní pro německé vozy. Ještě že si vyrobil pomocníky, levitující průhledné bytosti, Modrého slona, odpočívající Dívku, pilota melounového plavidla a Muže s kulatou hlavou. Jinak by těžko prošel velkým zlatým jedovatým mechem a pravděpodobně by ho roznesl na kopytech šílený zlatý jelen.
Co vlastně hledá ? Pátý element ? Oživující šém pro své sochy ? Zlato ? Nesmrtelnost ? Krásu ? Ztracenou nevinnost ? Plutonium ? Celistvost ? Princeznu ? Mrtvou lásku ? Svatý Grál ? Záchranu pro svůj národ ? Spásu světa ? Ať je to cokoliv, je on the road a my s ním.

Martina Vítková