Karel Bartáček

Bartáčkova výstava nám umožňuje neobvyklý luxus – pohybujeme se po co nejširším horizontu jeho zájmů, vizí, zážitků, propojených začasto pouze dokonalým zpracováním a neobvykle velkým formátem. Jsme na několika výstavách najednou? Přes rozeklanost jeho zájmů či určitou zdánlivou nesourodost a zevní nelogičnost výběru témat vše propojuje zjevná hravost, radost z finálního zpracování, okouzlení formátem, ale i vtipem a překvapením. Hlavně pak tématem, která volí hluboce zamyšlen s vazbou na poetické literární či výtvarné vzory, své momentální vnitřní rozpoložení nebo lépe doteky a imaginaci od těchto zdrojů pocházejících. Předkládá nám témata v provedení pro jednoho herce. My je čteme, sledujeme, vracíme se k nim, postupně odhalujeme autorovo zanícení a zaujetí.

Jak jinak propojit komentář k výstavě? Nebo přiznat, že se jedná o několikero prezentací dohromady? Jak sami postupně uzříme, zadal nám Karel Bartáček vyjma prvoplánového potěšení pěkné rébusy. V různých hladinách i formách.